26. 5. 2021

Jak se psala historie bazénů? Od večeře ve vaně až k modernímu trendu

Mikva, jedna ze starých podob bazénů

Bazény nejsou na světě žádnou novinkou. V průběhu historie ale razantně měnily svou podobu a plnily různé úlohy. K čemu v minulosti sloužily, jak se vyvíjely a co mohlo za jejich náhlý rozmach?

Historie bazénů je spojená s vývojem lázeňství, vojenstvím, sportem i rostoucími požadavky na hygienu. Koupele si v nich oblíbily už třeba staří Římané, Řekové či Egypťané. Král Slunce, Ludvík XIV., si jich zas nechal ve Versailles vybudovat stovky pro šlechtické radovánky. První bazén ale pochází už z roku 5000 př.n.l. a používal se pravděpodobně jako očistná lázeň k náboženským účelům.

Koupel jako společenská záležitost

Středověk proslul špatnou hygienou a o rozvoji lázeňství tak nemohla být řeč. V 16. století bylo plavání poměrně populární, ale neprobádanou oblastí. Ještě totiž neexistovaly informace o tom, jaké účinky má voda na lidský organismus. Svou oblibu si našly pouze koupele v malých interiérových bazénech a vanách, do kterých se tehdy vešlo i několik lidí najednou a sloužily tak k společnému setkávání, nebo i třeba hodování.

Vliv vojenství na historii bazénů

V osvícenském 18. století se začalo mluvit o plavání jako o prospěšné aktivitě, která se začala používat pro zvyšování výkonosti u profesionálních armád. Začala tak vznikat nová koupaliště a lázně pro vojáky. Jejich první podoba byla ve stylu plovoucích staveb a koupelí na řekách. Jednalo se pouze o jednoduché dřevěné konstrukce na vorech či jiných plujících objektech s dírou uvnitř, které pojil s břehem můstek či lávka.

Při evropských řekách tehdy současně vznikaly i výcvikové plavecké školy. Později se v historii bazénů objevily i říční lázně, tedy bazény čerpající vodu z řeky.

Přírodní vědy – spása hygieny

Ještě v 19. století u nás byla hygiena podceňovanou záležitostí. Změna přišla s rozvojem medicíny, která ukázala očistu těla jako zbraň proti nejrůznějším infekcím. Hlavní roli v rozvoji lázeňství a historii bazénů v té době sehrála průkopnická Anglie, kde existoval už od roku 1846 zákon o veřejných lázních. Další země následovaly o několik let později.

Návštěvu lázní si ale mohla dovolit jen movitější část populace – plnily totiž spíše společenskou než očistnou funkci a stavěly se tak třeba v muzeích.

Před bazénem do sprchy

Později se v Evropě začaly zřizovat i lázně pro chudé, které byly ve formě sprchových lázní a sloužily ke zlepšení hygieny širokých vrstev obyvatelstva. Díky jejich vzoru se použití sprch rozšířilo i do všech ostatních typů lázeňských zařízení a před vstupem do bazénu tak bylo nově nutné se osprchovat.

V Čechách se do historie bazénů zapsal přelom 19. a 20. století, kdy se objevily první plovárny s krytými bazény vybudované v halových lázních. Voda se do nich získávala z vlastní studny, nebo z městského vodovodu.

Historii bazénů změnily 30. léta

Zaměření na hygienu a péči o tělo a sport vyústilo v bazénový trend 30. let, kdy začaly vznikat ve velkém hlavně v Americe, kde měnily celou podobu měst a díky hvězdám z Hollywoodu se staly symbolem luxusu.

U nás se tehdy stavěla sokolská koupaliště spojená s rostoucí popularitou sportovního spolku Sokol. Plavání se tedy v bazénech popularizovalo skrze sport, ale i různé časopisy, které psaly o prospěšném významu vodních sportů na lidské zdraví.

Bylo tedy koupání v bazénu konečně dostupné? Zdaleka ne – ještě v roce 1937 na českém území existovalo dohromady pouze 10 krytých bazénů s délkou dráhy kolem 20 m, což bylo daleko pod zahraničním standardem. Oproti historii bazénů se ale nyní mluví o současném Česku jako o bazénové velmoci. Počet privátních bazénů jej totiž vynesl až na 3. místo evropského žebříčku.

Zpět

 

Odeslat poptávku!

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. O cookies